Sekyra Ludvíka Vaculíka v HaDivadle

Po mnoha letech se náš vzácný přítel Břetislav Rychlík dobral k tomu, co si s tatou dohodli před více než deseti lety. Jeden z "románů téměř světových", jak se o něm vyjádřil Václav Černý, když kniha v r.1966 vyšla, je konečně na prknech divadla. Na prknech HaDivadla, ke kterému máme vřelý vztah.
Samotný román má strhující sílu, i když na čtení dnes už pro někoho bude těžko stravitelný. Dneska už čtenář není zvyklý na tak složitou strukturu, se kterou se tady setká, a tak se mu snadno stane, že rozečtenou knihu, ztrativ se v spleti časových zlomů, odloží. Což se mu v divadle stát nemůže, v tom je velká výhoda: do konce se vydržet musí. Nakonec odchází rozveselen, protože i přes řadu chmurných výjevů je celek protkán ironií a komikou. Byť někdy s hořkým nádechem.

Jan Vaculík, 2.3.2025

PS Fotky jsem si vypůjčil z facebooku od Anny Stránské