Čtvrtý sjezd spisovatelů a Ludvík Vaculík

Název: Čtvrtý sjezd spisovatelů a Ludvík Vaculík
Zdroj: Plzeňský deník
Autor: Eva Klausnerová
Datum: 27.07.1996

Čtvrtý sjezd československých spisovatelů se konal v červnu roku 1967 v Praze. Na první den zasedání se dostavil i soudruh Jiří Hendrych, aby shromážděným literátům vyřídil pozdravy ÚV KSČ a připomněl, že americký imperialismus chce zvrátit vývoj a my jsme povinni vyzdvihnout naše spojenectví se Sovětským svazem a odmítnout pokusy reakčních kruhů, které chtějí prosazovat ideologickou erozi socialismu. Byl rok 1967 a stejně jako my dnes nevíme, co nás potká zítra, tak to nevěděli ani lidé v zasedacím sále. Změny na nejvyšších postech a celonárodní hnutí nazvané pražské jaro byly ještě zastřeny čirou temnotou. Ale přesto pohrůžky ze strany diktátora byly slabým stavidlem proti odhodlání většiny českých autorů prorazit hráze cenzury a lží a vzít konečně život do vlastních rukou. Dá se říci, že až na několik výjimek byly všechny přednesené projevy zásadní a naše skutečnost v nich byla pojmenována bez příkras. Jedním z řečníků byl tehdy jednačtyřicetiletý Ludvík Vaculík. "Důvěra je u nás kategorizována na důvěru první, druhé a třetí třídy a předpokládá se masa lidí bez důvěry," řekl. "Rovněž informace má jakostní skupiny. Výběr lidí probíhá z hlediska použitelnosti mocí a z každého vychází člověk co nejprůměrnější. Z politického života zmizely osobnosti nadané humorem a přicházející s osobními myšlenkami. Lidé křehkého svědomí nenacházejí oporu a občané se nedovolají svých ústavních práv. Všecko, co se u nás podařilo, co lidi dobrého udělali, je tu spíše přesto, jak se vládnoucí kruhy chovaly. Bylo to na nich doslova vyvzdorováno." Ludvík Vaculík vždycky neomaleně řekl, co myslí a cítí a nešetřil ani vlastní chyby. Vždy vyjadřoval pocity lidu a vyjadřoval je přehledně a srozumitelně, i když se dotýkal hlubin lidské existence. Jeho dlouhý projev měl obrovský ohlas a patřil k jedněm z nejvýraznějších. Na poslední den zasedání se proti programu nečekaně dostavil opět soudruh Hendrych. Sdělil, že bez ohledu na stanovisko ÚV KSČ tlumočené tomuto sjezdu došlo k útokům a pomluvám na adresu socialistického zřízení. Jak řekl, v aristokratickém vystoupení spisovatele Vaculíka pak byly vysloveny přímé urážky našeho lidu. V tu chvíli se poprvé jméno Ludvíka Vaculíka proslavilo po celé vlasti. Jeho rozmnožený projev putoval po dílnách a kancelářích a snad nebylo člověka, který by se o něj nezajímal. Ludvík Vaculík se stal pojmem. Samozřejmě, že po čtvrtém sjezdu spisovatelů následovaly sankce a poprvé byly zakázány Literární noviny. Ten sjezd ale rozžal skrytou víru a naději, kterou dokázaly rozdrtit až sovětské tanky. Dnes žijeme v jiných podmínkách, a co bylo tehdy důležité, upadá v zapomnění. Svérázný spisovatel se ale nezměnil. Neochvějně vyslovuje, co myslí a cítí, bez ohledu na následky a vlastní image. Vyslovuje to, co cítíme my všichni, ale neumíme to tak vyjádřit, nebo se bojíme promluvit nahlas. Udržuje kontinuitu naší kultury i svědomí. Tento týden (23. 7.) se Ludvík Vaculík dožil sedmdesáti let.